PARDUBICKÝ DENÍK: Kdo by nechtěl bránit naše státní „zlatá vejce“? Ale...

VÝJIMKA PRO VÝROBCE VÝBUŠNIN 

Podívejme se třeba na Pardubické letiště, v jehož dozorčí radě seděl Václav Snopek opakovaně, naposledy v letech 2011 až 2015. Letiště patří městu a při životě ho udržela armáda (veřejné peníze) a evropské dotace (asi 230 milionů z veřejných peněz). V roce 2012 odstoupil místopředseda pardubické ČSSD, protože chtěl odklonit peníze z oprav letiště. Nyní vykazuje letiště ztrátu, protože příliš vsadilo na nespolehlivé firmy z Ruska, a investuje čtvrt miliardy do nové haly, která se odkládala dvacet let a podle města se „snad” vyplatí. 
Za půjčku se zaručí město. Nepochybujeme, zda je dobré míti u Pardubic letiště, ale zda se společnost skutečně chová jako soukromá firma, která potřebuje chránit před dalšími soukromníky a konkurencí.

Poslanec Snopek také předkládá speciálně výjimku pro firmy, které vyrábějí výbušniny – v jeho regionu totiž působí například firma Explosia. Nestačí mu, že zákon pamatuje jak na obchodní tajemství, na ochranu know-how i na výjimky, pokud jde o bezpečnost státu. Chce ochránit podle svých slov ziskovou firmu před konkurencí.

Škoda, že na zisky firmy nemyslel již dříve. Třeba mezi lety 2008 až 2011, když prodělávala Explosia v průměru asi 100 miliónů ročně a navíc zřejmě manipulovala s bezpečnostními pásmy kolem výroby a skladů. Ke skromnému zisku se vrátila až předloni a bezpečnost stále není jasně vyřešena.

Podle veřejných informací poslanci KSČM v posledních letech „dozorovali” v radách zhruba deseti obchodních společností, které ovládá kraj, město nebo stát. S výjimkou letiště jde o veřejné služby – nemocnice a městské úklidové a technické služby. Ty nemají přinášet zisk pro stát. Není důvod, aby měly výjimku z povinnosti informovat o svém hospodaření.

ODMĚNY ROSTOU BEZ OHLEDU NA ZISK 

Ani další „zlatá vejce” nejsou pro stát nějakým požehnáním. Když se analytici organizací Frank Bold a EconLab dívali před pěti lety na 13 největších společností, které ovládají de facto politici, řada z nich byla ztrátových. Odměny dozorčích rad přitom rostly nehledě na pokles zisků.

Největší přínos do rozpočtu má společnost ČEZ, která například nevýhodně prodala svůj servis jaderných elektráren. Následně kvůli zhoršení jeho kvality prodělala při odstávce několik miliard. Anebo v Německu překupovala uhelný důl se ztrátou dvě miliardy.

NĚKTERÁ MĚSTA PODNIKAJÍ CHYTŘE 

Ne všechny firmy jsou řízeny špatně či podezřele. Řada měst podniká chytře a nahrazuje služby, které by soukromníci nedodali.

Ale právě tam mají firmy podporu města či kraje a mají před konkurencí vždy výhodu – spolupráci se státem a pomocnou ruku.

Ostatně proto Nejvyšší správní soud opakovaně rozhodl, že peníze, o kterých v posledku rozhodují politici, jsou veřejnými prostředky. Už dnes se na ně vztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím. Firmy ho ale zvesela ignorují a proto poslanci schválili povinné zveřejňování smluv státu. 
Ale pan Snopek v hájení státního podnikání před transparentností vlastně bojuje za další pochybení a ztráty. Není v tom sám.

Podnikání státu chce paradoxně potápět i ministr průmyslu Jan Mládek nebo jeho předchůdce a „toskánský dovolenkář s ČEZem” Milan Urban.

Nikola Hořejš, člen platformy Rekonstrukce státu

Komentář vyšel 8. srpna 2016 v Pardubickém deníku.