PANORAMA HN: Nejkrásnější zákon

PANORAMA HN: Nejkrásnější zákon

    Sdílet: 04. 07. 2016

    Praha, 30.6.2016 - V pátek začne platit starostům nová povinnost zveřejňovat všechny smlouvy nad 50 tisíc korun. Někteří z nich na zákon nečekali a vyvěšují kontrakty na webu dobrovolně. Příběhy průkopnických radnic ukazují, že novinka umí šetřit peníze.

    Zaměstnancům semilské radnice se nápad jejich nového, tehdy teprve sedmadvacetiletého starosty Jana Farského příliš nezamlouval. Před deseti lety byl jeden z prvních, kdo chtěl zveřejňovat zakázky i smlouvy na internetu, a úředníci se na nevyzkoušenou novinku dívali s nedůvěrou.

    „Začátky byly složité. V republice se nebylo moc kde inspirovat a úředníci tvrdili, že to nejde. Nejkritičtější byli na finančním odboru. Mysleli si, že výdaje za práci navíc budou větší než úspora,“ usmívá se dnes Farský.

    Právě u těchto úředníků ale krátce po jeho nástupu přišel první zlom, když radnice sháněla řemeslníky na novou podlahu v kancelářích finančního odboru. Zakázku otevřeně vysoutěžila, ačkoliv to nebylo povinné, a smlouvu zveřejnila. „Díky pár hodinám práce navíc jsme stlačili cenu na polovinu. A vydělali si tak na jeden měsíční plat šéfa toho odboru,“ vypočítává Farský.

    Zveřejňování smluv podle něj neslouží jen ke zpětné kontrole pro zvědavé občany nebo novináře – ale nutí radnice, aby transparentně soutěžily. „Kouzlo je v tom, že předem víte, že smlouvu budete muset vystavit. A tak se snažíte už ve chvíli, kdy zakázku připravujete. Co není tajné, musí být veřejné,“ vysvětluje Farský.

    Dnes už sice semilské radnici nevelí, jeho systém tam ale běží bez problémů dál a o zkušenosti si volají starostové z celé republiky. Podle odhadů ale zatím smlouvy na internetu publikuje jen několik desítek radnic v Česku. Už od zítřka by jich měla být většina, a to právě díky Farskému. Jako poslanci za Starosty a nezávislé se mu povedlo prosadit zákon o registru smluv, kterému protikorupční aktivisté přezdívají „nejkrásnější“.

    Norma od zítřka ukládá všem starostům kromě těch z nejmenších obcí zveřejňovat na internetu všechny smlouvy nad 50 tisíc korun. Odtajnit se mají i kontrakty městských a státních firem, ministerstev a krajů. Podle odhadů iniciativy Rekonstrukce státu do systému ročně přijdou statisíce smluv za 690 miliard korun. Dnes jsou veřejné informace pouze o 300 miliardách, které stát a obce ročně vydají. Zákon ale leží v žaludku některým státním firmám, univerzitám, nemocnicím, ale i poslancům – už nyní čeká ve sněmovně na finální schválení novela, která by umožnila část smluv i nadále tajit.

    Vánoční brigáda 

    Jednou z mála českých radnic, která zveřejňuje smlouvy už nyní a dobrovolně, je i městská část Praha 6. První kontrakty se na internetu objevily na konci roku 2010. I tehdy, čtyři roky po Semilech, úřad stále patřil mezi průkopníky. „Dostali jsme za úkol zveřejnit smlouvy i zpětně, takže bylo potřeba je všechny anonymizovat. Bylo to těsně před Vánoci a úředníci tady měli měsíční brigádu po pracovní době. Alespoň si přivydělali na dárky,“ vzpomíná dnes šéf oddělení informačních technologií na radnici Vít Eliáš.

    Za své pionýrství na poli zveřejňování smluv vděčí Praha 6 mimo jiné bývalému poslanci a uznávanému odborníkovi na otevřenou veřejnou správu Oldřichu Kužílkovi. Spoluautor legendární „stošestky“ – tedy zákona číslo 106, o svobodném přístupu k informacím, seděl před šesti lety v zastupitelstvu a také vedl komisi pro otevřenou radnici, která novinky navrhla. „Žádný nástroj není sám o sobě lékem a je otázka, jestli zveřejňování někdy neslouží spíš jako zástěrka před kritikou. Ale když máte smlouvu, kterou můžete zkontrolovat, je to vždycky lepší než nic,“ říká dnes Kužílek.

    Přes počáteční sprint se dnes smlouvy Prahy 6 vyvěšují bez problémů a zvládají to úřednice při své běžné práci, stejně jako v Semilech. Námitka, že nová povinnost úředníky zahltí a radnice kvůli nim budou muset utrácet za nové zaměstnance, je přesto jedním z častých argumentů kritiků, například některých starostů za ODS, kteří stojí v čele menších obcí. „Bude to neúnosná zátěž pro malé obce,“ tvrdí například starosta obce Líbeznice Martin Kupka.

    Naprosto opačnou zkušenost přitom mají v Novém Městě na Moravě. „Zveřejňujeme zhruba 750 smluv ročně, tedy asi dvě denně. Jedna trvá pět minut. A ušetří to dost práce při odpovídání na žádosti o informace podle zákona 106,“ vysvětluje tamní starosta Michal Šmarda.

    Sociální demokrat nastoupil na radnici desetitisícového města před šesti lety a za tu dobu ji změnil k nepoznání. Jako jeden z prvních v republice zavedl rozklikávací rozpočet, po vzoru jiných měst začal zveřejňovat všechny zakázky, vystavil tři transparentní účty a vytvořil vlastní databázi smluv, která je povinná i pro všechny městské firmy, dobrovolné hasiče či základní školu.

    „Když jsem přišel na úřad, fungovalo to jako všude jinde. Měl jsem sám problém se v papírech zorientovat, a to jsem dřív pracoval v opozici. Člověk, který se v tom nepohyboval den co den, neměl vůbec šanci. A navíc se ukázalo, že v tom nemají jasno ani úředníci. Museli si neustále mezi sebou volat a ptát se na smlouvy, rozpočty,“ popisuje Šmarda. Dnes si prý zaměstnanci nemohou přehledná data na webu vynachválit a město získalo několik ocenění v oblasti transparentnosti a služeb pro občany.

    Otevřenost v Novém Městě jde ale ještě dál – všechna obecní auta včetně toho pro starostu mají sledovací zařízení, aby nikdo nebyl v pokušení využívat je k soukromým účelům. Slouží to spíš preventivně, občané prý moc často auta na internetu nestopují. „Já se občas podívám,“ směje se Šmardova manželka, která starostu na schůzku s novináři doprovází. Zato smlouvy a on-line rozpočet prý občany zajímají.

    Zatímco nový zákon nařizuje odtajnit smlouvy až od 50 tisíc, na webu novoměstského úřadu často visí i smlouvy za jedinou korunu. „Ono se to nezdá, ale jsou smlouvy, u kterých si nejste jistý, jak to počítat. Třeba opakující se platby, smlouvy o věcném břemeni. Jistější je prostě zveřejnit všechno. My to budeme dál dělat takhle a doporučuji to silně i ostatním,“ vzkazuje Šmarda.

    Podle Farského může důsledné zveřejňování smluv i malým obcím ušetřit desítky milionů. Jak snadné to je, v Semilech zjistili jednoduchým pokusem: jeden rok v rozpočtu snížili odhadované ceny všech investic o třetinu. A nestačili se divit. „Firmy začaly nabízet mnohem nižší ceny, když si myslely, že na víc nemáme,“ směje se Farský. Za rok tak byla radnice schopná ušetřit až osm milionů korun, vypráví v kavárně semilského kina Jitřenka. Právě Jitřenka je jedním ze semilských „transparentních“ projektů, ke kterým občané na webu najdou všechny smlouvy – od projektu přes stavební práce až po vybavení. Farský je rád, že alespoň na jeho radnici skončil systém, v němž se firma dostala k zakázce jen tehdy, když měla známé. „Často to ani nebylo spojeno s korupcí, byla to jen pohodlnost,kdy měla radnice už spolehlivou firmu. Jak moc byl ale tenhle systém špatný, dokládá, že když jsme začali poptávat veřejně, volaly nám sem firmy a ptaly se, jestli skutečně hledáme dodavatele, nebo jestli budou jen někomu dělat křoví,“ popisuje Farský.

    Nedůvěra firem se prý zlomila poměrně rychle a nenaplnily se ani další předpovědi, že se firmy budou transparentní radnici vyhýbat. Farský ale uznává, že ne všechno se mu na začátku povedlo. „Někdy jsem třeba zbytečně tlačil na to, aby se podle ceny vybírali projekt. Měli jsme štěstí a žádný průšvih se nestal, ale dneska už to tak neděláme. Nápady se nedají soutěžit na cenu,“ dodává Farský.

    Není Cola? Bude Pepsi 

    Podle starosty Šmardy jsou obavy o úbytek uchazečů liché. I kdyby se prý musel smířit s tím, že o některé zakázky bude méně zájemců, nevadí mu to. „Takhle ta otázka přece nestojí. Firmy, které mají co skrývat, veřejné peníze dostávat nemají. Když nám kvůli zveřejňování smluv nebude chtít dodávat Coca-Cola,objednáme si Pepsi,“ říká rezolutně sociální demokrat.

    Krčí rameny i nad námitkou, že by se ve zveřejněných smlouvách mohlo vyzradit chráněné know-how. „S obchodním tajemstvím jsme to vyřešili jednoduše. Kdo obchoduje se státem, žádné nemá,“ dodává Šmarda.

    Revoluce se však od zítřejšího dne čekat nedá. Jednak mají obce a jejich firmy tři měsíce na to, aby smlouvy uzavřené po 1. červenci do registru vložily. Navíc zatím ani neplatí sankce, že nezveřejněná smlouva je automaticky neplatná. Je tak možné, že část starostů se rozhodne počkat, jak poslanci ještě dodatečně změní zákon ve sněmovně. První blesková novela by mohla projít už v červenci – a výjimky by se pak dočkaly některé státní i městské podniky nebo univerzity či nemocnice.

    „Přesto věřím, že se toho od září změní hodně a většina subjektů zveřejňovat začne. Pak uvidíme, co bude dál,“ myslí si Oldřich Kužílek.

    Podle starosty Šmardy teď ze všeho nejvíc záleží na ministerstvu vnitra, které připravuje samotný registr – pokud nebude fungovat nebo bude pro starosty příliš složitý, celé myšlence to jen uškodí. Ministerstvo se ale dušuje, že systém je funkční. „Uživatelé mají od května 2016 možnost ho vyzkoušet v testovacím prostředí,“ uvedla Klára Pěknicová z tiskového odboru. Tisíce úředníků také podle ní dostaly školení.

    ***

    13,5 tisíce subjektů bude muset nově zveřejňovat své smlouvy. Jde o stát a jeho úřady, kraje, obce s rozšířenou působností a jejich firmy. 

    Podle odhadů zveřejní ročně statisíce smluv. 690 miliard korun bude podle odhadů Rekonstrukce státu objem smluv, které se ročně zveřejní v novém registru. 

    Kontrakty minimálně za 130 miliard ale zůstanou i nadále tajné kvůli výjimkám, které se do zákona dostaly. 

    Registr smluv 

    Povinnost zveřejňovat smlouvy nad 50 tisíc korun platí od zítřka, zatím ale nebudou hrozit žádné sankce. Teprve po roce začne platit, že smlouva nezveřejněná do tří měsíců bude automaticky neplatná. Povinně je budou muset zveřejňovat ministerstva, další státní úřady, kraje a obce. Novinka se vztahuje i na firmy, ve kterých stát či města vlastní většinový podíl, naopak neplatí pro nejmenší obce a jejich firmy. Výjimku dostaly i firmy, s jejichž akciemi se obchoduje na burze, konkrétně jde o energetickou společnost ČEZ. Smlouvy bude moci nadále tajit i prezidentská kancelář, parlament nebo Ústavní soud. 

    Lucie Stuchlíková

    Článek vyšel 30. června 2016 v Hospodářských novinách.

    Sdílet:

    Budu na příjmu

    Chci být v obraze a dostávat informace o tom, co podstatného se v politice děje a jak politici plní své sliby.

    Odesláním požadavku vyjadřujete souhlas se zasíláním e-mailů za účelem šíření informací o našich aktivitách. Více o zpracování osobních údajů.

    Pomůžu jako dárce

    Podpořím férovější a průhlednější politiku v Česku.

    Částka *