Lobbing

• Jsem drobný podnikatel a pravidelně se scházím s poradcem ministra. Bavíme se o nezbytných změnách vyhlášky.
• Pravidelně píšu poslancům, aby podpořili nějaké zákony.
• Pracuju pro neziskovou organizaci a obcházím poslance s návrhy na změnu zákona, která zlepší ochranu životního prostředí.

• Účastním se jednání oficiálního poradního orgánu vlády, nebo vystupuji na jednání sněmovního výboru.
• Jsem právník a na žádost vypracovávám odborná stanoviska pro poslance. Nejsem ale asistent poslance.
• Jsem členem strany a komunikuji se svými spolustraníky o problémech, které by se měli řešit.
• Jsem starosta nebo hejtman a scházím se s ministrem, abych hájil zájmy své obce či kraje.
• Za advokátní komoru podávám a vyřizuji připomínky v rámci standardního meziresortního připomínkového řízení.
• Jsem poslanec a přesvědčuji kolegy, aby podpořili projednávaný návrh zákona.
• Občas komunikuji se svým senátorem o problémech v našem okrese.

Prezident má významné pravomoci, kterými může ovlivňovat tvorbu zákonů. Jednak má neformální pravomoci - setkává se s ministry a může jim předávat různá doporučení, ale především má právo zákony vetovat.

Prezidenta za porušení zákona sice nelze stíhat, ale návrh zákona o lobbování ukládá povinnosti lobbistům, ne lobbovaným. Pokud ze zákona prezidenta vyčleníme, nebudou lobbisté povinni pravidla dodržovat. Ve skutečnosti tedy nejde o pravidla pro prezidenta, ale o pravidla pro lobbisty.

Asistenti zákonodárců jsou jejich pravou rukou. Často je zastupují na schůzkách či na vyjednávání, připravují jim podklady, a mají tak podstatný vliv na rozhodování.

Ředitelé odborů (např. na ministerstvech nebo Úřadu vlády) jsou ti, kteří přímo řídí, nebo dokonce sami provádí přípravu právních předpisů. Obvykle se drží rámcového zadání, ale jejich vliv na podobu navrhované legislativy je klíčový.

Pokud pravidlům podřídíme i lobbing na úrovni samospráv a současně zachováme současnou koncepci zákona, tak budeme mít desetitisíce lobbovaných a statisíce lobbistů, což povede pouze k záplavě informací, v nichž se nikdo nevyzná a zákon se stane nevymahatelný. V Rekonstrukci státu doporučujeme pro oblast lobbingu samospráv přijmout zvláštní právní úpravu, která bude koncepčně uchopena tak, aby odpovídala velkému množství samospráv i osob, které se legitimně snaží jejich rozhodování ovlivnit.

Pokud pravidlům podřídíme i lobbing na úrovni samospráv a současně zachováme současnou koncepci zákona, tak budeme mít desetitisíce lobbovaných a statisíce lobbistů, což povede pouze k záplavě informací, v nichž se nikdo nevyzná a zákon se stane nevymahatelný. V Rekonstrukci státu doporučujeme pro oblast lobbingu samospráv přijmout zvláštní právní úpravu, která bude koncepčně uchopena tak, aby odpovídala velkému množství samospráv i osob, které se legitimně snaží jejich rozhodování ovlivnit.

Cílem zákona o lobbování je ztransparentnit zájmy, které stojí za rozhodnutí naložit nějakým způsobem s veřejnými prostředky. Zákon o lobbování by tedy měl být třetím chybějícím dílkem do kontroly nakládání s veřejnými prostředky. Prvním dílkem je kontrola zákonnosti (NKÚ, interní audity), druhým transparentní informování o způsobu naložení s veřejnými prostředky (Registr smluv, profil zadavatele) a třetím transparentní uvedení zájmů, které k rozhodnutí o naložení určitým způsobem vedly (zákon o lobbování). Nemluvíme při tom o lobbingu při procesu zadávání podle zakázkového zákona, ale o procesu, který vůbec vede k rozhodnutí, že budeme něco kupovat.

Komory přirozeně zastupují zájmy těch profesí, které sdružují (advokáty, lékaře…), a to dvěma způsoby: Oficiálním způsobem a neoficiálním způsobem. Oficiální způsob probíhá skrze standardní meziresortní připomínkové řízení, k němuž jsou vládou oficiálně přizváni, má svá pravidla a transparentní podobu (je regulováno). Tento oficiální způsob není lobbingem a chystanému zákonu o lobbování nepodlehne. Pokud ale budou chtít komory své zájmy prosazovat mimo meziresortní připomínkové řízení, je důležité, aby tento jejich lobbing (neoficiální cestou) nové regulaci podléhal.

Argument komor o jejich “zákonné legitimitě” zájmy profesí zastupovat (komory jsou zřízeny zákonem), totiž není v rozporu s účelem zákona o lobbování; ten kohokoli legitimitu lobbovat nenarušuje, ale pouze lobbingu dává transparentní právní rámec. Obdobné to je i se svazy samospráv, které nadto zákonem zřízeny nejsou. Zákon o lobbování pouze dá jejich lobbingu stejná pravidla transparentnosti jako všem ostatním.

V některých zahraničních zákonech o lobbování mají neziskové organizace, nebo neprofesionální a neplacený lobbing, či lobbing ve veřejném zájmu výjimku z pravidel. Tyto výjimky se ale ukazují jako nepřehledné a matoucí, a především implicitně dělí lobbing na regulovaný (ten podezřelý) a neregulovaný (ten dobrý). Dělit lobbing na podezřelý a dobrý nedoporučujeme.

Lobbing je zcela legitimní činnost a každý, kdo soustavně lobbuje, by měl podléhat stejným pravidlům, aby veřejnost měla o lobbingu ucelený obrázek. V Rekonstrukci státu sice lobbujeme za veřejné zájmy, v zahraničí bychom proto mohli mít výjimku, ale i lobbing ve veřejném zájmu by měl být transparentní, protože jen veřejnost může v důsledku posoudit, zda lobbista hájí veřejný zájem.

Pokud je cílem zákona o lobbování vyšší transparentnost tohoto odvětví lidské činnosti, pak zapojení anonymních firem coby lobbistů problém pouze odsouvá ze světla zpátky do tmy. Podle současného návrhu bohužel nic nebrání lobbovat lidem napojeným na ruské tajné služby, teroristické nebo zločinecké organizace a dalším.

Kdokoli si může založit anonymní firmu na Seychelách, zapsat ji do registru lobbistů a lobbovat, aniž by kdokoli mohl zjistit, kdo reálně za politiky chodí, natož kdo za firmou stojí. Řešením by bylo podmínit zápis v registru lobbistů řádným zápisem firmy v evidenci skutečných majitelů a povinností firem uvádět v registru fyzické osoby, které reálně chodí lobbovat.