Korupce a klientelismus bují zejména ve chvílích, kdy jsou lobbistické aktivity provozovány skrytě a bez veřejného dohledu.
Politici skrze regulaci lobbingu mohou občany ujistit, že tvorba politiky probíhá otevřeně, a že jsou při ní vyslyšeny různorodé zájmy. Transparentní lobbing kromě zvýšení důvěry v politiku také zužuje prostor pro korupci a klientelismus. Ty totiž bují zejména tam, kde na ně není vidět.
Občané i rozhodovatelé díky regulaci vědí, kdo v jaké věci lobbuje za jaké zájmy. Rozhodovatelé pak mají k zástupcům zájmů snazší přístup, a mohou tak zvažovat svá rozhodnutí na základě více pohledů.
Podle návrhu by zákonu měl podléhat jen soustavný lobbing (ne jednorázová či zcela občasná komunikace), pokud budou současně splněny další dvě podmínky. Komunikace probíhá
Zákonu podléhá tedy pouze soustavný lobbing zájmových osob v zájmových oblastech.
Kdo z lobbistů bude podléhat zákonu?
Koho se zákon určitě netýká?
Jako “lobbovaný” se v zákoně označuje zájmová osoba, komunikace s níž podléhá regulaci (pokud se komunikace současně týká zájmové oblasti).
Proč by zájmovou osobou měl být prezident?
Prezident má významné pravomoci, kterými může ovlivňovat tvorbu zákonů. Jednak má neformální pravomoci - setkává se s ministry a může jim předávat různá doporučení, ale především má právo zákony vetovat.
Prezidenta nelze za porušení zákona potrestat. Není tedy zbytečné ho do zákona začleňovat?
Prezidenta za porušení zákona sice nelze stíhat, ale návrh zákona o lobbování ukládá povinnosti lobbistům, ne lobbovaným. Pokud ze zákona prezidenta vyčleníme, nebudou lobbisté povinni pravidla dodržovat. Ve skutečnosti tedy nejde o pravidla pro prezidenta, ale o pravidla pro lobbisty.
Proč by zájmovou osobou měl být asistent poslance či senátora?
Asistenti zákonodárců jsou jejich pravou rukou. Často je zastupují na schůzkách či na vyjednávání, připravují jim podklady, a mají tak podstatný vliv na rozhodování.
Proč by zájmovou osobou měl být ředitel odboru?
Ředitelé odborů (např. na ministerstvech nebo Úřadu vlády) jsou ti, kteří přímo řídí, nebo dokonce sami provádí přípravu právních předpisů. Obvykle se drží rámcového zadání, ale jejich vliv na podobu navrhované legislativy je klíčový.
Proč by zájmovými osobami neměli být starostové a hejtmani?
Pokud pravidlům podřídíme i lobbing na úrovni samospráv a současně zachováme současnou koncepci zákona, tak budeme mít desetitisíce lobbovaných a statisíce lobbistů, což povede pouze k záplavě informací, v nichž se nikdo nevyzná a zákon se stane nevymahatelný. V Rekonstrukci státu doporučujeme pro oblast lobbingu samospráv přijmout zvláštní právní úpravu, která bude koncepčně uchopena tak, aby odpovídala velkému množství samospráv i osob, které se legitimně snaží jejich rozhodování ovlivnit.
Proč by zákonu neměli podléhat rozhodovací procesy samospráv?
Pokud pravidlům podřídíme i lobbing na úrovni samospráv a současně zachováme současnou koncepci zákona, tak budeme mít desetitisíce lobbovaných a statisíce lobbistů, což povede pouze k záplavě informací, v nichž se nikdo nevyzná a zákon se stane nevymahatelný. V Rekonstrukci státu doporučujeme pro oblast lobbingu samospráv přijmout zvláštní právní úpravu, která bude koncepčně uchopena tak, aby odpovídala velkému množství samospráv i osob, které se legitimně snaží jejich rozhodování ovlivnit.
Ovlivňování veřejných zakázek je trestné. Zahrnovat zakázky do zákona je tedy nesmysl, nebo ne?
Cílem zákona o lobbování je ztransparentnit zájmy, které stojí za rozhodnutí naložit nějakým způsobem s veřejnými prostředky. Zákon o lobbování by tedy měl být třetím chybějícím dílkem do kontroly nakládání s veřejnými prostředky. Prvním dílkem je kontrola zákonnosti (NKÚ, interní audity), druhým transparentní informování o způsobu naložení s veřejnými prostředky (Registr smluv, profil zadavatele) a třetím transparentní uvedení zájmů, které k rozhodnutí o naložení určitým způsobem vedly (zákon o lobbování). Nemluvíme při tom o lobbingu při procesu zadávání podle zakázkového zákona, ale o procesu, který vůbec vede k rozhodnutí, že budeme něco kupovat.
Lobbistou má být podle zákona kdokoli, kdo se soustavně snaží ovlivnit rozhodování na národní úrovni (pokud soustavně lobbuje zájmovou osobu v zájmové věci). A je jedno, jestli je za to placený, nebo v čím zájmu tak činí. Lobbistou se tak teoreticky mohou stát neziskové organizace, církve, firmy i jednotlivci, pokud nebudou mít explicitní výjimku ze zákona. Kdo všechno si výjimku ze zákona už vylobboval, zjistíte v tabulce níže.
Proč by komory a svazy samospráv neměly mít výjimku?
Komory přirozeně zastupují zájmy těch profesí, které sdružují (advokáty, lékaře…), a to dvěma způsoby: Oficiálním způsobem a neoficiálním způsobem. Oficiální způsob probíhá skrze standardní meziresortní připomínkové řízení, k němuž jsou vládou oficiálně přizváni, má svá pravidla a transparentní podobu (je regulováno). Tento oficiální způsob není lobbingem a chystanému zákonu o lobbování nepodlehne. Pokud ale budou chtít komory své zájmy prosazovat mimo meziresortní připomínkové řízení, je důležité, aby tento jejich lobbing (neoficiální cestou) nové regulaci podléhal.
Argument komor o jejich “zákonné legitimitě” zájmy profesí zastupovat (komory jsou zřízeny zákonem), totiž není v rozporu s účelem zákona o lobbování; ten kohokoli legitimitu lobbovat nenarušuje, ale pouze lobbingu dává transparentní právní rámec. Obdobné to je i se svazy samospráv, které nadto zákonem zřízeny nejsou. Zákon o lobbování pouze dá jejich lobbingu stejná pravidla transparentnosti jako všem ostatním.
Proč by neziskové organizace a spolky neměly mít výjimku?
V některých zahraničních zákonech o lobbování mají neziskové organizace, nebo neprofesionální a neplacený lobbing, či lobbing ve veřejném zájmu výjimku z pravidel. Tyto výjimky se ale ukazují jako nepřehledné a matoucí, a především implicitně dělí lobbing na regulovaný (ten podezřelý) a neregulovaný (ten dobrý). Dělit lobbing na podezřelý a dobrý nedoporučujeme.
Lobbing je zcela legitimní činnost a každý, kdo soustavně lobbuje, by měl podléhat stejným pravidlům, aby veřejnost měla o lobbingu ucelený obrázek. V Rekonstrukci státu sice lobbujeme za veřejné zájmy, v zahraničí bychom proto mohli mít výjimku, ale i lobbing ve veřejném zájmu by měl být transparentní, protože jen veřejnost může v důsledku posoudit, zda lobbista hájí veřejný zájem.
Proč nemají mezi lobbisty patřit anonymní firmy? Aneb co zabrání osobám z podsvětí, nebo ruským tajným službám legálně lobbovat?
Pokud je cílem zákona o lobbování vyšší transparentnost tohoto odvětví lidské činnosti, pak zapojení anonymních firem coby lobbistů problém pouze odsouvá ze světla zpátky do tmy. Podle současného návrhu bohužel nic nebrání lobbovat lidem napojeným na ruské tajné služby, teroristické nebo zločinecké organizace a dalším.
Kdokoli si může založit anonymní firmu na Seychelách, zapsat ji do registru lobbistů a lobbovat, aniž by kdokoli mohl zjistit, kdo reálně za politiky chodí, natož kdo za firmou stojí. Řešením by bylo podmínit zápis v registru lobbistů řádným zápisem firmy v evidenci skutečných majitelů a povinností firem uvádět v registru fyzické osoby, které reálně chodí lobbovat.
Jen díky Vám můžeme pracovat na tom, aby byl lobbing v Česku transparentnější. Pomozte nám darem.
Podpořím férovější a průhlednější politiku v Česku.