Lexperanto: Co brání vymáhání sankcí proti Rusku?

Odborníci spojení v projektu Odolnější Česko delší dobu konstatují, že na evidenci skutečných majitelů není - co se týká určení všech koncových majitelů firem - velké spolehnutí. Analýza spolku Lexperanto nyní přináší detailní pohled na to, co všechno komplikuje jasné určení vlastníků firem. To se může hodit jak pro lepší cílení sankcí, tak pro odhalení úniku firem do daňových rájů. 

Přibližně polovina údajů v evidenci skutečných majitelů o firmách a jejich vlastnících (včetně podílníků) není vůbec veřejně dostupná. Další data sice jsou k dispozici, ovšem v různých databázích se zásadně vzájemně liší. Příslušné úřady tak nemohou dohledat v rozumné době a s rozumnými náklady, zda určitá fyzická či právnická osoba, jež je sankcionovaná, nemá podíl v české firmě - zvláště, pokud jde o nepřímý podíl přes zahraniční subjekty.

Při každém ověřování přitom musí úřady ověřit hned 3 skutečnosti: existenci vlastníka (např. pomocí výpisu z veřejného rejstříku), vlastnictví jeho podílu (např. u listinných akciových společností to bude výpis akcionářů stvrzený prohlášením statutárního zástupce) a ovládání (zde jde o širší okruh listin).

Problém vzniká už tím, že při zápisu do evidence skutečných majitelů požadují jednotliví notáři i jednotlivé rejstříkové soudy jiné dokumenty prokazující vlastnickou strukturu a koncového majitele. Úřady tak musí vynakládat ex-post ke srovnání údajů poměrně velké úsilí. Zde by pomohl jednotný standard toho, co je k prokázání potřeba doložit.

Vlastnické struktury se rychle mění

Existence vlastníka, vlastnictví podílu i ovládání firmy se mohou v čase výrazně vyvíjet a měnit. V praxi firmy vznikají a zanikají, proplétají se a rozplétají, spojují a dělí, dojde k odkupu podílu či převodu firmy. Analytici se poté setkávají s tím, že mnoho firem o sobě v evidenci reportuje zastaralé údaje anebo o změnách informuje se značným zpožděním. Je přitom nemožné říci, zda šlo ze strany firmy o úmysl nebo jen opomenutí.

Změna jedné informace se navíc musí v evidencích skutečných majitelů napříč EU zaznamenat vždy zvlášť - i tím vzniká jistý časový posun a nesrovnalost při porovnávání údajů z evidencí.

Jak zlepšit reakci státní správy?

Česká státní správa se s problémem určení koncového majitele snaží vypořádat vždy v rámci konkrétní agendy konkrétního resortu. V případě tak komplexního problému, jaký představují sankce proti stovkám osob spojeným s ruským režimem, je však takový přístup jen málo efektivní.

Experti projektu Odolnější Česko radí posílit příslušné analytické kapacity na Finančním analytickém úřadu při Ministerstvu financí ČR a dále také analytické kapacity Ministerstva zahraničních věcí ČR. To však nestačí - úřady potřebují hlavně lepší analytické nástroje a možnost sdílet mezi sebou klíčové poznatky, čímž koneckonců uleví i samotným firmám, s nimiž komunikují.

Na evropské úrovni by se mělo pracovat na důvěryhodném evropském rejstříku skutečných majitelů, jehož údaje budou co nejpřesnější a verifikovatelné systémovými analytickými nástroji (lze stavět např. na existující, ale zatím nefunkční platformě „BORIS”).